2x do dzungle

Od posleniho zapisu se toho stalo opravdu hodne - dobreho a bohuzel i neveseleho... takze poporade:
Po navratu do nam jiz znameho La Pazu jsme si naplanovali tridenni El Choro trek. Putovani z vysky 4860 m pres nekolik vegetacnich pasem az do 1200m bylo uzasne a ukazalo nam dalsi tvar Bolivie. Nahore jsme se brodili cerstve napadanym snehem, dole v udoli jsme se prodirali hustou dzungli v silenem vedru a vlhkosti. Uzasne scenerie byly ovsem doplneny neodbytnymi komary a mouchami takze kazde zastaveni bylo vykoupeno nekolika neprijmnymi bodanci (malarie zde nastesti nehrozi).
V La Pazu jsme se moc neohrali a hned dalsi den vyrazili zpatky do sedla La Cumbre (4670) odkud jsme se na kolech pustili po tzv. Nejnebezpecnejsi silnici sveta. Po te uz dnes auta nejezdi a tak slouzi jen jako atrakce pro turisty. Nicmene nektere useky jsou pekne vypecene a predstava, ze se zde musela vyhnout dve auta je dosti divoka. Sjezd o 3500 metru nize je vytecny a zaverecny relax u bazenu byl krasnym rozloucenim s celou Bolivii. Skoro jsme slzu zatlacili kdyz jsme se loucili s La Pazem...

Turismem zdegenerovane Uyuni a bohate a vesele Potosi

Po vrcholovych vykonech to chtelo trosku zvolnit... z Orura do Uyuni jsme jeli jednim z mala funkcnich vlakovych spojeni - vyhledy na jezera plna plamenaku v cene. V tomto mestecku, ktere dnes tezi temer vyhradne z turismu a organizovani vyletu po JZ Bolivii se deli turiste na 3 skupiny - ty, kteri jedou na 2denni tour, 3denni tour a 4denni tour. Jelikoz jsme se nechteli stat obetmi tohoto molochu a ocitnout se v kolone jeepu, pokusili jsme se poznat mistni krasy na vlastni pest. Byl to evidentne troufaly napad. Nejdrive jsme vyrazili do Pulacaya, temer opusteneho hornickeho mestecka s atmosferou katastrofickeho filmu a expozici starych parnich lokomotiv. Vecer jsme pak jeste, abychom to meli tematicky sjednocene, stihli dojit na Cemeterio de trenes kousek od Uyuni, kde uprostred pisku rezivi stare vagony a masiny. Vse je volne pristupne, takze westernove probehnuti po strechach na sebe nenechalo dlouho cekat ;-)

Potom jsme se vydali na samotny Salar de Uyuni, nejvetsi solne jezero sveta. Opravdu je to tak slane, obrovske a uzasne jak se rika. Zde se jeste dalo na verejnou dopravu s jistou davkou trpelivosti spolehat. Ovsem cesta dal na JZ k lagunam apod. nam evidentne nebyla prana. Autobusove linky zadne, puldenni stopovani taktez bez uspechu, samotne pujceni auta take neprichazi v uvahu. Takze adios Uyuni, kodrcame se 7 hodin 216km do Potosi.

Vsechno zle je k necemu dobre a tak jsme prijeli do Potosi, ktere bylo sveho casu nejvetsi mesto sveta, prave ve chvili, kdy se zde kona 2denni festival Svateho Bartolomeje. Muzika a tance skupin z cele Bolivie zastavuji dopravu v ulicich, chodniky a improvizovane tribuny jsou obsypany divaky, stovky poulicnich prodavacu se snazi udat prave ty sve pochutiny. Atmosfera uzasna. Od mesta si na chvili odpocineme v Ojos del Inca, termalnim prirodnim bazenu s 30stupnovou vodou kousek od Potosi, prumer 30 metru staci i na lehke zaplavani. Pekne vykoupani jsme pak vbehli rovnou do dolu. Potosi by totiz nebylo, nebyt Cerro Rico - kopce, ktery je provrtan skrz nasrkz a odkud se od 16. stoleti tezi predevsim stribro. Tentokrat jsme se organizovane prohlidce nevyhli - zazitek to byl vsak pekny, na zaver byla i ukazka exploze dynamitu. Ve meste s uzasnou kolonialni architekturou jsme pak byli jeste na prohlidce v mincovne (jedno z nej muzei Jizni Ameriky) a dneska byli okouknout jezera Kari Kari nad mestem. Za dve hodinky jedeme zpatky do Orura, kde se snad setkame s nasimi cepiny a pokracujeme do La Pazu, kde bychom radi stihli jeste pak vylomenin nez se presuneme do Peru ;-)
Fuj to jsem se rozepsal...

Prava bolivijska zima

Na Huayane ze byla zima?

Po jednom prestupu v malem mestecku, kde zrovna meli mistni festivalek jsme prijeli do narodniho parku Sajama. Je sobota vecer, nikde nikdo. Hospudky i hostely zavrene... Pravda, o vesnicce Sajama se pise, ze je trochu spici, ale tohle bylo i na nas moc. Po chvili snazeni se ocitame v malem pokoji, po dalsi hodine si poprve pochutnavame na lame.

Velke pripravy, vyrazime zas na kopec! Tentokrat na ten nejvyssi - 6542m, kde bolivijsti horsti vudci si jednou z trucu hrali i fotbal! Nasi vybavicku si tahneme az do 5700m! Priserny vitr nam prilis sil nedodava, vsudypritomny lavovy pisek take ne a tak dalsi den si Jakub vybiha necelych 900 m jako rozcvicku sam. A ten samy den, abychom se nenudili, padime zas do udoli (4250m).

Odlehcime nasim batohum a jdeme odpocinkovych 900 vyskovych metru k nadhernych lagunam, mezitim si koupeme nohy v horkych gejzirech, paradicka :) ...az na tech -9 stupnu v noci ve stanu.

No a o vyletu na dalsi kopec - Parinacotu radeji pomlcim, protoze nam taxikari dokazali, ze kdyz nevysolime bez mrknuti 100 dolaru za transport do base campu vzdaleneho 30 km, tak se s nami nikdo bavit nebude...

Zdravime z Orura, byvaleho hornickeho mestecka, nejsou tu zadni turisti, je tu dost jidla a hlavne neni tu lavovy pisek ani mrazivy vichr a v hostelu maji horkou sprchu!!!

A zitra uz mirime do Uyuni a pak do solnych pousti :)))

Huyana Potosi (6088 m)

I presto, ze jde o nejsnaze dostupnou bolivijskou sestitisicovku, porad je tu ta vyska, kterou neni radno podcenit. Protoze jsme byli od Titicaca zvykli tak na 4000, aklimatizovali jsme primo na kopci, pekne pomalu nahoru - jedna noc v 4700, druha v 5125. Byli jsme temer jedini, kteri nesli s najatym guidem a uplne jedini exoti, kteri spali ve stanu a varili si sami ;-) Ve vrcholovy den jsme pak prvne okusili pravou bolivijskou zimu, kdy jsme oba dva hypnotizovali slunce aby uz uz vyslo... Odmenou za trochu toho trapeni ale byl krasny vrcholovy hrebinek, naprosto vymetena obloha a vyhledy na Cordillera Real a rozlehle Altiplano. Po vrcholovem opojeni uz jen fofrem dolu... a vecer uz jsme si pochutnavali na banana shaku v ulicich La Pazu ;-)

Dneska jsme pak, abychom meli take trochu kultury, vyrazili na archeologicke naleziste Tihuanaco kousek od La Pazu, kde jsme v spalujicim slunci obdivovali pozustatky starodavnych chramu. Pak uz tradicne nejake to zarizovani - pradelna, mapy, bomby, jidlo... a listek na bus. Zitra opoustime hekticky La Paz a mirime smerem NP Sajama. Kdyz to pujde dobre, zkusime nejaky dalsi vrsek, predevsim se ale tesime na krasnou prirodu a nekolik dni stravenych mimo civilizaci.

Titicaca

Zdravime opet z La Pazu ! K Titicaca jsme se nejeli valet, ale naopak rozchodit, pevne doufam, ze se to povedlo :) Udajne je to nejvyse polozene splavne jezero sveta, ale jak je v rozvojovych zemich zvykem, kazdy pruvodce tvrdi neco jineho. No kazdopadne oproti navstivenym velkomestum pohodicka, dvoudenni pochodovani sice ve vysce okolo 3850m, ale bez prevyseni. Doveslovali jsme si take na ostruvek Isla del Sol, ktery byl vsak krome inckych pamatek preplneny turisty :(
Dneska jsme meli dalsi kulturu - super muzeum koky v La Pazu... no a zitra uz zas pryc z preplnenych ulic do kopcu... na Huayanu Potosi :)

La Paz...konecne!

Nejvyse polozene hlavni mesto sveta - tak jsme se sem konecne dostrkali. Ale zadarmo to rozhodne nebylo. Zatim to mame jako tour po velkomestech a testovani, co nase telesne schranky vydrzi pri desitkach hodin cestovani. 18 hodin busem do Londyna, 19,5 hodin letecky a dalsich 30 hodin busem do La Paz. Do toho kontroly pritroublejch amiku a jinych pochybnych existenci. Je ale fakt ze jsme si udelali peknou puldenni prohlidku Londyna a objevili i netusene krasy Limy v podobe kolonialni architektury a ulicek, ve kterych to zije. Toto bylo ovsem tvrde vykoupeno kradezi Danci fotaku...:-(

Nasledujici dny se tedy hlavne tesime na trosku odpocinku a na to, ze se dostaneme mimo mesto. Zamirime nejspis k jezeru Titicaca a snad se tam krome touzeneho klidu dockame i spolucestovatelu Ondry a Kacky.

Jo a jeste neco - nefunguje nam tu mobil, nezvlada pasmo mistnich siti. Takze nepiste, resp. psat muzete, ale my si to neprecteme ;-)

Jedéééém!

Tak za hodinu nám jede bus z Florence smer Londyn, odkud pak v pondeli rano pokracujeme smer Lima. A pak zase busem az do La Pazu. Tak nam drzte palce at se do te Bolivie vubec dostaneme ;-)

J&D