Bali

Tak uz je za nami i indonesky epilog v podani turisticke destinace par exlelance.
Plaze v Kute s uniformni plazovou atmosferou, hinduisticke chramy, lesy plne makaku i jizda na kolech v prachbidnem technickem stavu po silnicich klikaticich se mezi ryzovymi policky...a posledni vecer ve viru predstaveni balijskych tanecnic (a tanecniku).
Posledni predodletova koupacka a hura na cestu do Evropy.
Zdravime ze Singapuru, nejluxusnejsiho letiste na kterem jsme kdy byli...
J.

Tana Toraja&Sengkang

Mnoho vody uplynulo v rekach a my se hlasime se s posledni zpravou ze Sulawesi.
V nejspis nejturistictejsi oblasti Celebesu (coz ve zdejsich pomerech neni vubec zadna hruza a denne jsme potkali max. 5 belochu) a narodnim parku Tana Toraja jsme stravili krasne 3 dny a ponorili se do zdejsi svebytne atmosfery plne pohrebnich obradu, ryzovych policek, neuveritelnych domu a rochnicich se buvolu. Nasledoval 2 denni, 60 km dlouhy pesi presun na zapad do udoli Mamasa pod zhavym rovnikovym sluncem a noclehy ve vysokych sedlech s dravci krouzicimi kolem nasich hlav (ne ze bychom se stali koristi).
Nyni, dva dny pred odletem na Bali jsme temer nahodou objevili a navstivili uzasne jezero Danau Tampe s plovoucimi vesnicemi a nespoctem rybarskych lodek. Plavba v jedne takove vratke barce bylo velmi mile necekane prekvapeni.
Zitra jeste zkusime objevit tkalcovnu hedvabi, vodopady a jeskyne pobliz Makassaru a huraaa do viru balijske turisticke dzungle.
Vsichni jsme zivi, zdravi a veseli :-)
J.



PS. Omlouvam se za pripadne preklepy, internetovou kavarnou otrasaji zvukove efekty z Counter Striku s hlasitosti nastavenou na maximum...

Sulawesi - Lore Lindu

Konecne prava a nefalsovana Indonesie!
Beh po ramveji k letadlu, zadne velke cavyky a jsme na Sulawesi (Celebesu). Stopnem si bus, ktery nahodou jede kam potrebujeme a za 24 hodin jsme ve v narodnim parku Lore Lindu, kam noha belocha zavita jen opravdu malokdy, cesty a stezicky se prodiraji hustou dzungli a je vedro a vlhko takove, ze se clovek poti i v noci kdyz nehybne lezi. Vesnicky u jezera Danau Poso jsou uzasne, mistni sice trvrdi, ze je tu "many tourists", ale jednim dechem vysvetluji, ze mistni deti jsou z nas tak nadsene proto, ze je to prvne, kdy vidi belocha...
S plnou polni pochodujeme 5 dni pralesem, pot z nas leje s kazdym krokem, ale rychle prichazejici prehanky (doba na nandani plastenky cca 10 vterin) nas nastesti vzdy zchladi. Spime pod stanem, v kakaovych plantazich, nebo vyuzivame pohostinnosti mistnich a moc si to uzivame.
Odjezd z oblasti neni uplne zadarmo, nasazovani retezu v 30 stupnich je neobvykle, ale vzhledem ke kvalite silnic nezbytne.
Ted uz jsme podstatne jizneji, v oblasti Tana Toraja, kam jsme se presouvali taky pomerne dramaticky, ale ceka nas tu mnoho zajimaveho, snad se jeste ozveme, nez dojde k finalnimu presunu na Bali.
Salamat malam!
J.

Vulkan Bromo a presun na Sulawesi

Tak jsme o dalsi kupu zazitku bohatsi (a dalsich par milionu chudsi :-)
V narodnim parku Bromo se snad nejznamejsim vulkanem Indonesie uz jsme se pruvodcovani uspesne vyhli a v ramci moznosti jsme i unikli davum, ktere se sem hrnou. Dve noci ve stanu s uzasnymi vychody slunce byly perfektni, i kdyz stoupani na vulkan Batok po kotniky v sopecnem popelu byl ponekud vyzivnejsi, nez bychom planovali /poprve jsme zazili dest z popelu/.
Dneska jsme se presunuli do Surabayu, koupili za pouhych 4 600 000 rupii letenky a zitra frcime do Makasaru na Sulawesi - uz se moc tesime co nas tam ceka.
Diky za ohlasy, snad se brzy zase ozveme.
J.

Mount Gede, Borobudur, Prambanan

Na vedomi se dava, ze jsme vsichni zivi, uspesne jsem preleteli, probojovali se Jakartou, tradicne nesehnali bomby do varice /coz ve zdejsich vedrech nastesti neni zasadni problem/ a vydali se cestovat po Jave. Po paradni botanicke zahrade v Bogoru jsme vystoupali na temer tritisicovou sopku Mt. Gede a vychutnali si krasny vychod slunce. Nevyhodou bylo, ze jsme si,ac jsme delali, co jsme delali, museli vzit s sebou pruvodce, coz melo ty zasadni vyhody, ze jsme museli vstavat v nehoraznych 22:00 hod, jit kvuli nemu neskutecne pomalu, cekat nez si odpocine a nest mu baotoh... a samozrejme nas odlehcil o 500 000 rupii. Dalsi stace, soucasne misto, kde se vyskytujeme, je Yogyakarta, dneska jsme si probehli nadherne chramy - buddhisticky Borobudur a hunduisticky Prambanan - navzdory davum turitu uzasny zazitek. Ostatne, lidi je tu vsude opravdu neskutecne mnoho az z toho jsme obcas div zivi. Zitra mirime dale na vychod, provetrat si hlavu na dalsi sopky, snad konecne vytahneme stany.... a pak uz hura na Sulawesi, kde by to s temi lidmi melo byt prijatelnejsi.
Mame se bajecne!
Jakub

Léto 2011 - Indonésie

Rok se s rokem o sešel a cílem našeho letošního vandrování se ukázala být Indonésie. V osvědčeném počtu ale jiném složení míří naše squadra do jihovýchodní Asie mezi tisíce ostrovů kde nás čeká jistě mnohé dobrodružství... a když se zadaří a narazíme na výdobytek jménem internet, bude možné se o nich dočíst pár řádků právě zde. Nezavěšujte...

Pamir

Jak uz jste mozna zjistili, s internetem to neni v Tadzikistanu nijak slavne... teprve dnes rano jsme se vratili z Pamiru zpet do Dushanbe k vydobytkum civilizace. Poznali jsme krasne divoke hory plne vysokohorkych jezer, narocny teren bez jakehokoliv znaceni i brody kde voda saha po pas. Take jsme stavili nejaky cas v Udoli Wakhan v Afganskem prihranici a prijali nespocet pozvani na caj koncici nezridka dvouchodovym jidlem...proste mame plno zazitku, furu fotek a nase pecliva kronikarka vse zaznamenala do deniku, takze o nic neprijdete. Za dva dny na videnou v Evrope!

Fanske hory

Po uspesnych byrokratickych peripetiich a jedne noci v Tadzickem hlavnim meste Dushanbe (ktere nas krome nesnesitelnych veder velmi mile prekvapilo) jsme se presunuli do nasi prvni destinace, Fanskych hor. Stravili jsme zde nadhernych 8 dni v krajine plne tyrkysovych jezer, vysokych sedel a majestatnich hor. Podarilo se nam vystoupit na 2 petitisicove vrcholy Zamok (5070) a Energia (5120), pricemz predevsim druhy z nich udelal cest svemu jmenu, protoze nam ji vzal opravdu hodne. Puvodne planovany okruh horami jsme nakonec museli lehce modifikovat, kdyz jsme po prejiti sedla Kaznok sestoupali 500 metru suti a nasledovala uz jen kolma skala jejiz slezani by se rovnalo sebevrazde. Vcas jsme tedy zaradili zpatecku a dnes v poledne jsme se po peti hodinach kodrcani opet ocitli ve vyhni Dushanbe, kde jsme obehli mistni bazary a pripravili se na cestu na Pamir...zitra rano vyrazime.

Fotogalerie

Kompletní fotogalerie z Bolívie se stručným komentářem naleznete zde

Bolivijske fotoulovky

Prezivsi fotky z prvnich 4,5 tydnu naseho jihoamerickeho putovani najdete zde.

Jsme zpet, zivi a zdravi

Poslednich par hodin pod rovnikem

Tak na biftek jsme sice nezasli ale ta zmrzka nam trosku naladu zlepsila ;-)
K tomu jsme se vypravili do blizkych termalnich lazni a nasledujici den jsme jeste paradne zaraftovali na ricce Chili. Z proslunene Arequipy jsme se pak uspesne presunuli 1000 km do Limy, ktera je jiz tradicne cela v smogovem havu. Jeste jsme se byli projit k brehum Pacifiku (s 25-30 kg mazliky na zadech) a vbrzku uz zamirime na letiste, leti nam to o pulnoci. Tak nashle v Evrope.
J&D

Proklete Peru

Na me dneska zbyvaji ty spatne zpravy...
Abychom se vyhnuli 30ti hodinovemu presunu z La Pazu do Limy volime jeste zastavku v Arequipe - tj. pouze 13 hodin busem. Nase pozornost bohuzel po krasnych zaverecnych zazitcich v Bolivii polevila, takze jsme cestou usnuli a to by nebyli Peruanci, kdyby toho hned nevyuzili.. tj. druhy fotak adios... a prohrabali nam i batuzek... no ale alespon, ze mame doklady a penize, ne??? Nastvani a rozzureni nezna mezi, kolonialni mesto Arequipa nas zajima pramalo. Nastesti hned prchame pryc do prirody... do Canonu Colca, ktery je udajne nejhlubsim na svete. Videli jsme i hodne nadhernych kondoru a sklesali jsme si 1200 vyskovych metru az do nitra kanonu. Na teplicko - primo parak nejsme zvykli, ale tri dny trekovani jsme stravili max. prijemne :)
Ihned po navratu je v planu dalsi kopec, na ktery se tesime jak mali... no ale aby nebylo problemu malo, prestoze platime 110 dolaru za jeep, ridic jaksi nezna cestu a projizdi se s nami 4 hodiny pampou ve vysce 4000 m!!! Sazim, ze se vam to nikomu, kdo lezete, jeste nestalo. Ridic proste neznal cestu a tak jsme o nekolik hodin pozdeji byli zpatky ve meste! Ale tim to neskoncilo.. samozrejme jsme chteli penize zpatky... ale baba v agenture si usmyslela, ze je to take nase chyba a chtela nam vratit o 20 dolaru mene. Uz jsem premyslela, cim ji prastim a nebo co v kancelari roztrham ci znicim. Ridic se nastesti nad nami slitoval a doplatil to ze sveho...
Takze by se dalo rici, ze jsme meli zadarmo okruzni vylet po okoli sestitisicovky Chachani, ale take promarneny den a zhnuseni ze vsech agentur... Nezaslouzili bychom si zase neco pozitivniho? Premyslim na pristi leto o velke dovolene na Machac... jestli to takhle pujde dal :(
Mejte se krasne, pokud mozno lepe nez my, jdeme si osladit zivot zmrzlinou.
Danca
P.S. pro milovniky fotek.... mame nastesti fotky z prvnich 4,5 tydnu :)
A oslavy se tu v J.A. konaji porad, takze nam proste asi nezbyva nic jineho, nez je nekdy vbrzku jet nafotit...

2x do dzungle

Od posleniho zapisu se toho stalo opravdu hodne - dobreho a bohuzel i neveseleho... takze poporade:
Po navratu do nam jiz znameho La Pazu jsme si naplanovali tridenni El Choro trek. Putovani z vysky 4860 m pres nekolik vegetacnich pasem az do 1200m bylo uzasne a ukazalo nam dalsi tvar Bolivie. Nahore jsme se brodili cerstve napadanym snehem, dole v udoli jsme se prodirali hustou dzungli v silenem vedru a vlhkosti. Uzasne scenerie byly ovsem doplneny neodbytnymi komary a mouchami takze kazde zastaveni bylo vykoupeno nekolika neprijmnymi bodanci (malarie zde nastesti nehrozi).
V La Pazu jsme se moc neohrali a hned dalsi den vyrazili zpatky do sedla La Cumbre (4670) odkud jsme se na kolech pustili po tzv. Nejnebezpecnejsi silnici sveta. Po te uz dnes auta nejezdi a tak slouzi jen jako atrakce pro turisty. Nicmene nektere useky jsou pekne vypecene a predstava, ze se zde musela vyhnout dve auta je dosti divoka. Sjezd o 3500 metru nize je vytecny a zaverecny relax u bazenu byl krasnym rozloucenim s celou Bolivii. Skoro jsme slzu zatlacili kdyz jsme se loucili s La Pazem...

Turismem zdegenerovane Uyuni a bohate a vesele Potosi

Po vrcholovych vykonech to chtelo trosku zvolnit... z Orura do Uyuni jsme jeli jednim z mala funkcnich vlakovych spojeni - vyhledy na jezera plna plamenaku v cene. V tomto mestecku, ktere dnes tezi temer vyhradne z turismu a organizovani vyletu po JZ Bolivii se deli turiste na 3 skupiny - ty, kteri jedou na 2denni tour, 3denni tour a 4denni tour. Jelikoz jsme se nechteli stat obetmi tohoto molochu a ocitnout se v kolone jeepu, pokusili jsme se poznat mistni krasy na vlastni pest. Byl to evidentne troufaly napad. Nejdrive jsme vyrazili do Pulacaya, temer opusteneho hornickeho mestecka s atmosferou katastrofickeho filmu a expozici starych parnich lokomotiv. Vecer jsme pak jeste, abychom to meli tematicky sjednocene, stihli dojit na Cemeterio de trenes kousek od Uyuni, kde uprostred pisku rezivi stare vagony a masiny. Vse je volne pristupne, takze westernove probehnuti po strechach na sebe nenechalo dlouho cekat ;-)

Potom jsme se vydali na samotny Salar de Uyuni, nejvetsi solne jezero sveta. Opravdu je to tak slane, obrovske a uzasne jak se rika. Zde se jeste dalo na verejnou dopravu s jistou davkou trpelivosti spolehat. Ovsem cesta dal na JZ k lagunam apod. nam evidentne nebyla prana. Autobusove linky zadne, puldenni stopovani taktez bez uspechu, samotne pujceni auta take neprichazi v uvahu. Takze adios Uyuni, kodrcame se 7 hodin 216km do Potosi.

Vsechno zle je k necemu dobre a tak jsme prijeli do Potosi, ktere bylo sveho casu nejvetsi mesto sveta, prave ve chvili, kdy se zde kona 2denni festival Svateho Bartolomeje. Muzika a tance skupin z cele Bolivie zastavuji dopravu v ulicich, chodniky a improvizovane tribuny jsou obsypany divaky, stovky poulicnich prodavacu se snazi udat prave ty sve pochutiny. Atmosfera uzasna. Od mesta si na chvili odpocineme v Ojos del Inca, termalnim prirodnim bazenu s 30stupnovou vodou kousek od Potosi, prumer 30 metru staci i na lehke zaplavani. Pekne vykoupani jsme pak vbehli rovnou do dolu. Potosi by totiz nebylo, nebyt Cerro Rico - kopce, ktery je provrtan skrz nasrkz a odkud se od 16. stoleti tezi predevsim stribro. Tentokrat jsme se organizovane prohlidce nevyhli - zazitek to byl vsak pekny, na zaver byla i ukazka exploze dynamitu. Ve meste s uzasnou kolonialni architekturou jsme pak byli jeste na prohlidce v mincovne (jedno z nej muzei Jizni Ameriky) a dneska byli okouknout jezera Kari Kari nad mestem. Za dve hodinky jedeme zpatky do Orura, kde se snad setkame s nasimi cepiny a pokracujeme do La Pazu, kde bychom radi stihli jeste pak vylomenin nez se presuneme do Peru ;-)
Fuj to jsem se rozepsal...

Prava bolivijska zima

Na Huayane ze byla zima?

Po jednom prestupu v malem mestecku, kde zrovna meli mistni festivalek jsme prijeli do narodniho parku Sajama. Je sobota vecer, nikde nikdo. Hospudky i hostely zavrene... Pravda, o vesnicce Sajama se pise, ze je trochu spici, ale tohle bylo i na nas moc. Po chvili snazeni se ocitame v malem pokoji, po dalsi hodine si poprve pochutnavame na lame.

Velke pripravy, vyrazime zas na kopec! Tentokrat na ten nejvyssi - 6542m, kde bolivijsti horsti vudci si jednou z trucu hrali i fotbal! Nasi vybavicku si tahneme az do 5700m! Priserny vitr nam prilis sil nedodava, vsudypritomny lavovy pisek take ne a tak dalsi den si Jakub vybiha necelych 900 m jako rozcvicku sam. A ten samy den, abychom se nenudili, padime zas do udoli (4250m).

Odlehcime nasim batohum a jdeme odpocinkovych 900 vyskovych metru k nadhernych lagunam, mezitim si koupeme nohy v horkych gejzirech, paradicka :) ...az na tech -9 stupnu v noci ve stanu.

No a o vyletu na dalsi kopec - Parinacotu radeji pomlcim, protoze nam taxikari dokazali, ze kdyz nevysolime bez mrknuti 100 dolaru za transport do base campu vzdaleneho 30 km, tak se s nami nikdo bavit nebude...

Zdravime z Orura, byvaleho hornickeho mestecka, nejsou tu zadni turisti, je tu dost jidla a hlavne neni tu lavovy pisek ani mrazivy vichr a v hostelu maji horkou sprchu!!!

A zitra uz mirime do Uyuni a pak do solnych pousti :)))

Huyana Potosi (6088 m)

I presto, ze jde o nejsnaze dostupnou bolivijskou sestitisicovku, porad je tu ta vyska, kterou neni radno podcenit. Protoze jsme byli od Titicaca zvykli tak na 4000, aklimatizovali jsme primo na kopci, pekne pomalu nahoru - jedna noc v 4700, druha v 5125. Byli jsme temer jedini, kteri nesli s najatym guidem a uplne jedini exoti, kteri spali ve stanu a varili si sami ;-) Ve vrcholovy den jsme pak prvne okusili pravou bolivijskou zimu, kdy jsme oba dva hypnotizovali slunce aby uz uz vyslo... Odmenou za trochu toho trapeni ale byl krasny vrcholovy hrebinek, naprosto vymetena obloha a vyhledy na Cordillera Real a rozlehle Altiplano. Po vrcholovem opojeni uz jen fofrem dolu... a vecer uz jsme si pochutnavali na banana shaku v ulicich La Pazu ;-)

Dneska jsme pak, abychom meli take trochu kultury, vyrazili na archeologicke naleziste Tihuanaco kousek od La Pazu, kde jsme v spalujicim slunci obdivovali pozustatky starodavnych chramu. Pak uz tradicne nejake to zarizovani - pradelna, mapy, bomby, jidlo... a listek na bus. Zitra opoustime hekticky La Paz a mirime smerem NP Sajama. Kdyz to pujde dobre, zkusime nejaky dalsi vrsek, predevsim se ale tesime na krasnou prirodu a nekolik dni stravenych mimo civilizaci.

Titicaca

Zdravime opet z La Pazu ! K Titicaca jsme se nejeli valet, ale naopak rozchodit, pevne doufam, ze se to povedlo :) Udajne je to nejvyse polozene splavne jezero sveta, ale jak je v rozvojovych zemich zvykem, kazdy pruvodce tvrdi neco jineho. No kazdopadne oproti navstivenym velkomestum pohodicka, dvoudenni pochodovani sice ve vysce okolo 3850m, ale bez prevyseni. Doveslovali jsme si take na ostruvek Isla del Sol, ktery byl vsak krome inckych pamatek preplneny turisty :(
Dneska jsme meli dalsi kulturu - super muzeum koky v La Pazu... no a zitra uz zas pryc z preplnenych ulic do kopcu... na Huayanu Potosi :)

La Paz...konecne!

Nejvyse polozene hlavni mesto sveta - tak jsme se sem konecne dostrkali. Ale zadarmo to rozhodne nebylo. Zatim to mame jako tour po velkomestech a testovani, co nase telesne schranky vydrzi pri desitkach hodin cestovani. 18 hodin busem do Londyna, 19,5 hodin letecky a dalsich 30 hodin busem do La Paz. Do toho kontroly pritroublejch amiku a jinych pochybnych existenci. Je ale fakt ze jsme si udelali peknou puldenni prohlidku Londyna a objevili i netusene krasy Limy v podobe kolonialni architektury a ulicek, ve kterych to zije. Toto bylo ovsem tvrde vykoupeno kradezi Danci fotaku...:-(

Nasledujici dny se tedy hlavne tesime na trosku odpocinku a na to, ze se dostaneme mimo mesto. Zamirime nejspis k jezeru Titicaca a snad se tam krome touzeneho klidu dockame i spolucestovatelu Ondry a Kacky.

Jo a jeste neco - nefunguje nam tu mobil, nezvlada pasmo mistnich siti. Takze nepiste, resp. psat muzete, ale my si to neprecteme ;-)

Jedéééém!

Tak za hodinu nám jede bus z Florence smer Londyn, odkud pak v pondeli rano pokracujeme smer Lima. A pak zase busem az do La Pazu. Tak nam drzte palce at se do te Bolivie vubec dostaneme ;-)

J&D