Tak uz je za nami i indonesky epilog v podani turisticke destinace par exlelance.
Plaze v Kute s uniformni plazovou atmosferou, hinduisticke chramy, lesy plne makaku i jizda na kolech v prachbidnem technickem stavu po silnicich klikaticich se mezi ryzovymi policky...a posledni vecer ve viru predstaveni balijskych tanecnic (a tanecniku).
Posledni predodletova koupacka a hura na cestu do Evropy.
Zdravime ze Singapuru, nejluxusnejsiho letiste na kterem jsme kdy byli...
J.
pondělí 1. srpna 2011
úterý 26. července 2011
Tana Toraja&Sengkang
Mnoho vody uplynulo v rekach a my se hlasime se s posledni zpravou ze Sulawesi.
V nejspis nejturistictejsi oblasti Celebesu (coz ve zdejsich pomerech neni vubec zadna hruza a denne jsme potkali max. 5 belochu) a narodnim parku Tana Toraja jsme stravili krasne 3 dny a ponorili se do zdejsi svebytne atmosfery plne pohrebnich obradu, ryzovych policek, neuveritelnych domu a rochnicich se buvolu. Nasledoval 2 denni, 60 km dlouhy pesi presun na zapad do udoli Mamasa pod zhavym rovnikovym sluncem a noclehy ve vysokych sedlech s dravci krouzicimi kolem nasich hlav (ne ze bychom se stali koristi).
Nyni, dva dny pred odletem na Bali jsme temer nahodou objevili a navstivili uzasne jezero Danau Tampe s plovoucimi vesnicemi a nespoctem rybarskych lodek. Plavba v jedne takove vratke barce bylo velmi mile necekane prekvapeni.
Zitra jeste zkusime objevit tkalcovnu hedvabi, vodopady a jeskyne pobliz Makassaru a huraaa do viru balijske turisticke dzungle.
Vsichni jsme zivi, zdravi a veseli :-)
J.
PS. Omlouvam se za pripadne preklepy, internetovou kavarnou otrasaji zvukove efekty z Counter Striku s hlasitosti nastavenou na maximum...
V nejspis nejturistictejsi oblasti Celebesu (coz ve zdejsich pomerech neni vubec zadna hruza a denne jsme potkali max. 5 belochu) a narodnim parku Tana Toraja jsme stravili krasne 3 dny a ponorili se do zdejsi svebytne atmosfery plne pohrebnich obradu, ryzovych policek, neuveritelnych domu a rochnicich se buvolu. Nasledoval 2 denni, 60 km dlouhy pesi presun na zapad do udoli Mamasa pod zhavym rovnikovym sluncem a noclehy ve vysokych sedlech s dravci krouzicimi kolem nasich hlav (ne ze bychom se stali koristi).
Nyni, dva dny pred odletem na Bali jsme temer nahodou objevili a navstivili uzasne jezero Danau Tampe s plovoucimi vesnicemi a nespoctem rybarskych lodek. Plavba v jedne takove vratke barce bylo velmi mile necekane prekvapeni.
Zitra jeste zkusime objevit tkalcovnu hedvabi, vodopady a jeskyne pobliz Makassaru a huraaa do viru balijske turisticke dzungle.
Vsichni jsme zivi, zdravi a veseli :-)
J.
PS. Omlouvam se za pripadne preklepy, internetovou kavarnou otrasaji zvukove efekty z Counter Striku s hlasitosti nastavenou na maximum...
úterý 19. července 2011
Sulawesi - Lore Lindu
Konecne prava a nefalsovana Indonesie!
Beh po ramveji k letadlu, zadne velke cavyky a jsme na Sulawesi (Celebesu). Stopnem si bus, ktery nahodou jede kam potrebujeme a za 24 hodin jsme ve v narodnim parku Lore Lindu, kam noha belocha zavita jen opravdu malokdy, cesty a stezicky se prodiraji hustou dzungli a je vedro a vlhko takove, ze se clovek poti i v noci kdyz nehybne lezi. Vesnicky u jezera Danau Poso jsou uzasne, mistni sice trvrdi, ze je tu "many tourists", ale jednim dechem vysvetluji, ze mistni deti jsou z nas tak nadsene proto, ze je to prvne, kdy vidi belocha...
S plnou polni pochodujeme 5 dni pralesem, pot z nas leje s kazdym krokem, ale rychle prichazejici prehanky (doba na nandani plastenky cca 10 vterin) nas nastesti vzdy zchladi. Spime pod stanem, v kakaovych plantazich, nebo vyuzivame pohostinnosti mistnich a moc si to uzivame.
Odjezd z oblasti neni uplne zadarmo, nasazovani retezu v 30 stupnich je neobvykle, ale vzhledem ke kvalite silnic nezbytne.
Ted uz jsme podstatne jizneji, v oblasti Tana Toraja, kam jsme se presouvali taky pomerne dramaticky, ale ceka nas tu mnoho zajimaveho, snad se jeste ozveme, nez dojde k finalnimu presunu na Bali.
Salamat malam!
J.
Beh po ramveji k letadlu, zadne velke cavyky a jsme na Sulawesi (Celebesu). Stopnem si bus, ktery nahodou jede kam potrebujeme a za 24 hodin jsme ve v narodnim parku Lore Lindu, kam noha belocha zavita jen opravdu malokdy, cesty a stezicky se prodiraji hustou dzungli a je vedro a vlhko takove, ze se clovek poti i v noci kdyz nehybne lezi. Vesnicky u jezera Danau Poso jsou uzasne, mistni sice trvrdi, ze je tu "many tourists", ale jednim dechem vysvetluji, ze mistni deti jsou z nas tak nadsene proto, ze je to prvne, kdy vidi belocha...
S plnou polni pochodujeme 5 dni pralesem, pot z nas leje s kazdym krokem, ale rychle prichazejici prehanky (doba na nandani plastenky cca 10 vterin) nas nastesti vzdy zchladi. Spime pod stanem, v kakaovych plantazich, nebo vyuzivame pohostinnosti mistnich a moc si to uzivame.
Odjezd z oblasti neni uplne zadarmo, nasazovani retezu v 30 stupnich je neobvykle, ale vzhledem ke kvalite silnic nezbytne.
Ted uz jsme podstatne jizneji, v oblasti Tana Toraja, kam jsme se presouvali taky pomerne dramaticky, ale ceka nas tu mnoho zajimaveho, snad se jeste ozveme, nez dojde k finalnimu presunu na Bali.
Salamat malam!
J.
neděle 10. července 2011
Vulkan Bromo a presun na Sulawesi
Tak jsme o dalsi kupu zazitku bohatsi (a dalsich par milionu chudsi :-)
V narodnim parku Bromo se snad nejznamejsim vulkanem Indonesie uz jsme se pruvodcovani uspesne vyhli a v ramci moznosti jsme i unikli davum, ktere se sem hrnou. Dve noci ve stanu s uzasnymi vychody slunce byly perfektni, i kdyz stoupani na vulkan Batok po kotniky v sopecnem popelu byl ponekud vyzivnejsi, nez bychom planovali /poprve jsme zazili dest z popelu/.
Dneska jsme se presunuli do Surabayu, koupili za pouhych 4 600 000 rupii letenky a zitra frcime do Makasaru na Sulawesi - uz se moc tesime co nas tam ceka.
Diky za ohlasy, snad se brzy zase ozveme.
J.
V narodnim parku Bromo se snad nejznamejsim vulkanem Indonesie uz jsme se pruvodcovani uspesne vyhli a v ramci moznosti jsme i unikli davum, ktere se sem hrnou. Dve noci ve stanu s uzasnymi vychody slunce byly perfektni, i kdyz stoupani na vulkan Batok po kotniky v sopecnem popelu byl ponekud vyzivnejsi, nez bychom planovali /poprve jsme zazili dest z popelu/.
Dneska jsme se presunuli do Surabayu, koupili za pouhych 4 600 000 rupii letenky a zitra frcime do Makasaru na Sulawesi - uz se moc tesime co nas tam ceka.
Diky za ohlasy, snad se brzy zase ozveme.
J.
čtvrtek 7. července 2011
Mount Gede, Borobudur, Prambanan
Na vedomi se dava, ze jsme vsichni zivi, uspesne jsem preleteli, probojovali se Jakartou, tradicne nesehnali bomby do varice /coz ve zdejsich vedrech nastesti neni zasadni problem/ a vydali se cestovat po Jave. Po paradni botanicke zahrade v Bogoru jsme vystoupali na temer tritisicovou sopku Mt. Gede a vychutnali si krasny vychod slunce. Nevyhodou bylo, ze jsme si,ac jsme delali, co jsme delali, museli vzit s sebou pruvodce, coz melo ty zasadni vyhody, ze jsme museli vstavat v nehoraznych 22:00 hod, jit kvuli nemu neskutecne pomalu, cekat nez si odpocine a nest mu baotoh... a samozrejme nas odlehcil o 500 000 rupii. Dalsi stace, soucasne misto, kde se vyskytujeme, je Yogyakarta, dneska jsme si probehli nadherne chramy - buddhisticky Borobudur a hunduisticky Prambanan - navzdory davum turitu uzasny zazitek. Ostatne, lidi je tu vsude opravdu neskutecne mnoho az z toho jsme obcas div zivi. Zitra mirime dale na vychod, provetrat si hlavu na dalsi sopky, snad konecne vytahneme stany.... a pak uz hura na Sulawesi, kde by to s temi lidmi melo byt prijatelnejsi.
Mame se bajecne!
Jakub
Mame se bajecne!
Jakub
pátek 1. července 2011
Léto 2011 - Indonésie
Rok se s rokem o sešel a cílem našeho letošního vandrování se ukázala být Indonésie. V osvědčeném počtu ale jiném složení míří naše squadra do jihovýchodní Asie mezi tisíce ostrovů kde nás čeká jistě mnohé dobrodružství... a když se zadaří a narazíme na výdobytek jménem internet, bude možné se o nich dočíst pár řádků právě zde. Nezavěšujte...
pondělí 6. září 2010
Pamir
Jak uz jste mozna zjistili, s internetem to neni v Tadzikistanu nijak slavne... teprve dnes rano jsme se vratili z Pamiru zpet do Dushanbe k vydobytkum civilizace. Poznali jsme krasne divoke hory plne vysokohorkych jezer, narocny teren bez jakehokoliv znaceni i brody kde voda saha po pas. Take jsme stavili nejaky cas v Udoli Wakhan v Afganskem prihranici a prijali nespocet pozvani na caj koncici nezridka dvouchodovym jidlem...proste mame plno zazitku, furu fotek a nase pecliva kronikarka vse zaznamenala do deniku, takze o nic neprijdete. Za dva dny na videnou v Evrope!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)