Fotogalerie

Kompletní fotogalerie z Bolívie se stručným komentářem naleznete zde

Bolivijske fotoulovky

Prezivsi fotky z prvnich 4,5 tydnu naseho jihoamerickeho putovani najdete zde.

Jsme zpet, zivi a zdravi

Poslednich par hodin pod rovnikem

Tak na biftek jsme sice nezasli ale ta zmrzka nam trosku naladu zlepsila ;-)
K tomu jsme se vypravili do blizkych termalnich lazni a nasledujici den jsme jeste paradne zaraftovali na ricce Chili. Z proslunene Arequipy jsme se pak uspesne presunuli 1000 km do Limy, ktera je jiz tradicne cela v smogovem havu. Jeste jsme se byli projit k brehum Pacifiku (s 25-30 kg mazliky na zadech) a vbrzku uz zamirime na letiste, leti nam to o pulnoci. Tak nashle v Evrope.
J&D

Proklete Peru

Na me dneska zbyvaji ty spatne zpravy...
Abychom se vyhnuli 30ti hodinovemu presunu z La Pazu do Limy volime jeste zastavku v Arequipe - tj. pouze 13 hodin busem. Nase pozornost bohuzel po krasnych zaverecnych zazitcich v Bolivii polevila, takze jsme cestou usnuli a to by nebyli Peruanci, kdyby toho hned nevyuzili.. tj. druhy fotak adios... a prohrabali nam i batuzek... no ale alespon, ze mame doklady a penize, ne??? Nastvani a rozzureni nezna mezi, kolonialni mesto Arequipa nas zajima pramalo. Nastesti hned prchame pryc do prirody... do Canonu Colca, ktery je udajne nejhlubsim na svete. Videli jsme i hodne nadhernych kondoru a sklesali jsme si 1200 vyskovych metru az do nitra kanonu. Na teplicko - primo parak nejsme zvykli, ale tri dny trekovani jsme stravili max. prijemne :)
Ihned po navratu je v planu dalsi kopec, na ktery se tesime jak mali... no ale aby nebylo problemu malo, prestoze platime 110 dolaru za jeep, ridic jaksi nezna cestu a projizdi se s nami 4 hodiny pampou ve vysce 4000 m!!! Sazim, ze se vam to nikomu, kdo lezete, jeste nestalo. Ridic proste neznal cestu a tak jsme o nekolik hodin pozdeji byli zpatky ve meste! Ale tim to neskoncilo.. samozrejme jsme chteli penize zpatky... ale baba v agenture si usmyslela, ze je to take nase chyba a chtela nam vratit o 20 dolaru mene. Uz jsem premyslela, cim ji prastim a nebo co v kancelari roztrham ci znicim. Ridic se nastesti nad nami slitoval a doplatil to ze sveho...
Takze by se dalo rici, ze jsme meli zadarmo okruzni vylet po okoli sestitisicovky Chachani, ale take promarneny den a zhnuseni ze vsech agentur... Nezaslouzili bychom si zase neco pozitivniho? Premyslim na pristi leto o velke dovolene na Machac... jestli to takhle pujde dal :(
Mejte se krasne, pokud mozno lepe nez my, jdeme si osladit zivot zmrzlinou.
Danca
P.S. pro milovniky fotek.... mame nastesti fotky z prvnich 4,5 tydnu :)
A oslavy se tu v J.A. konaji porad, takze nam proste asi nezbyva nic jineho, nez je nekdy vbrzku jet nafotit...

2x do dzungle

Od posleniho zapisu se toho stalo opravdu hodne - dobreho a bohuzel i neveseleho... takze poporade:
Po navratu do nam jiz znameho La Pazu jsme si naplanovali tridenni El Choro trek. Putovani z vysky 4860 m pres nekolik vegetacnich pasem az do 1200m bylo uzasne a ukazalo nam dalsi tvar Bolivie. Nahore jsme se brodili cerstve napadanym snehem, dole v udoli jsme se prodirali hustou dzungli v silenem vedru a vlhkosti. Uzasne scenerie byly ovsem doplneny neodbytnymi komary a mouchami takze kazde zastaveni bylo vykoupeno nekolika neprijmnymi bodanci (malarie zde nastesti nehrozi).
V La Pazu jsme se moc neohrali a hned dalsi den vyrazili zpatky do sedla La Cumbre (4670) odkud jsme se na kolech pustili po tzv. Nejnebezpecnejsi silnici sveta. Po te uz dnes auta nejezdi a tak slouzi jen jako atrakce pro turisty. Nicmene nektere useky jsou pekne vypecene a predstava, ze se zde musela vyhnout dve auta je dosti divoka. Sjezd o 3500 metru nize je vytecny a zaverecny relax u bazenu byl krasnym rozloucenim s celou Bolivii. Skoro jsme slzu zatlacili kdyz jsme se loucili s La Pazem...

Turismem zdegenerovane Uyuni a bohate a vesele Potosi

Po vrcholovych vykonech to chtelo trosku zvolnit... z Orura do Uyuni jsme jeli jednim z mala funkcnich vlakovych spojeni - vyhledy na jezera plna plamenaku v cene. V tomto mestecku, ktere dnes tezi temer vyhradne z turismu a organizovani vyletu po JZ Bolivii se deli turiste na 3 skupiny - ty, kteri jedou na 2denni tour, 3denni tour a 4denni tour. Jelikoz jsme se nechteli stat obetmi tohoto molochu a ocitnout se v kolone jeepu, pokusili jsme se poznat mistni krasy na vlastni pest. Byl to evidentne troufaly napad. Nejdrive jsme vyrazili do Pulacaya, temer opusteneho hornickeho mestecka s atmosferou katastrofickeho filmu a expozici starych parnich lokomotiv. Vecer jsme pak jeste, abychom to meli tematicky sjednocene, stihli dojit na Cemeterio de trenes kousek od Uyuni, kde uprostred pisku rezivi stare vagony a masiny. Vse je volne pristupne, takze westernove probehnuti po strechach na sebe nenechalo dlouho cekat ;-)

Potom jsme se vydali na samotny Salar de Uyuni, nejvetsi solne jezero sveta. Opravdu je to tak slane, obrovske a uzasne jak se rika. Zde se jeste dalo na verejnou dopravu s jistou davkou trpelivosti spolehat. Ovsem cesta dal na JZ k lagunam apod. nam evidentne nebyla prana. Autobusove linky zadne, puldenni stopovani taktez bez uspechu, samotne pujceni auta take neprichazi v uvahu. Takze adios Uyuni, kodrcame se 7 hodin 216km do Potosi.

Vsechno zle je k necemu dobre a tak jsme prijeli do Potosi, ktere bylo sveho casu nejvetsi mesto sveta, prave ve chvili, kdy se zde kona 2denni festival Svateho Bartolomeje. Muzika a tance skupin z cele Bolivie zastavuji dopravu v ulicich, chodniky a improvizovane tribuny jsou obsypany divaky, stovky poulicnich prodavacu se snazi udat prave ty sve pochutiny. Atmosfera uzasna. Od mesta si na chvili odpocineme v Ojos del Inca, termalnim prirodnim bazenu s 30stupnovou vodou kousek od Potosi, prumer 30 metru staci i na lehke zaplavani. Pekne vykoupani jsme pak vbehli rovnou do dolu. Potosi by totiz nebylo, nebyt Cerro Rico - kopce, ktery je provrtan skrz nasrkz a odkud se od 16. stoleti tezi predevsim stribro. Tentokrat jsme se organizovane prohlidce nevyhli - zazitek to byl vsak pekny, na zaver byla i ukazka exploze dynamitu. Ve meste s uzasnou kolonialni architekturou jsme pak byli jeste na prohlidce v mincovne (jedno z nej muzei Jizni Ameriky) a dneska byli okouknout jezera Kari Kari nad mestem. Za dve hodinky jedeme zpatky do Orura, kde se snad setkame s nasimi cepiny a pokracujeme do La Pazu, kde bychom radi stihli jeste pak vylomenin nez se presuneme do Peru ;-)
Fuj to jsem se rozepsal...